Konzumace alkoholických nápojů byla již od starověku nedílnou součástí mnoha kultur. Poměrně brzy se však objevila také nařízení, která prodej a pití alkoholu výrazně omezovala, nebo dokonce úplně zakazovala – pro tyty snahy se vžilo označení prohibice.
Nejstarší prohibiční zákon vznikl již na konci 3. tisíciletí př. Kr. v Číně za vlády dynastie Sia. Velmi nekompromisně se dodnes k alkoholu staví islám – věřící muslimové by se měli jeho konzumace přísně vyvarovat. V západním světě se začala prohibice objevovat na začátku 20. století v souvislosti s činností protestantských křesťanských hnutí. Věřilo se, že zákaz alkoholu přispěje k morálnímu zvelebení společnosti a poklesu zločinnosti. Výsledek byl však nakonec trochu jiný – nastala doba rozsáhlého pašování alkoholu, nad jehož distribucí převzal kontrolu organizovaný zločin. Na začátku 30. let 20. století byla proto prohibice ve většině zemí Severní Ameriky a Evropy zrušena.
Prohibice v USA
Když se řekne „prohibice“, tak se většině lidí vybaví zákon, který platil v USA v letech 1919-1933. Amerika byla do té doby protkána hustou sítí „salónů“, ve kterých se ve velkém množství konzumovala whisky a jiné alkoholické nápoje. To bylo trnem v oku spolkům, jako bylo např. Hnutí křesťanských žen, které poukazovalo na negativní dopad na rodinný život. V roce 1919 se díky jejich úsilí podařilo prosadit dodatek americké ústavy, který zakazoval výrobu, prodej a dovoz alkoholu.
Nechtěným důsledkem však bylo, že začaly prosperovat palírny a pivovary v Kanadě, Mexiku a v Karibiku, odkud byl alkohol pašován do USA. Američtí občané byli ochotni do těchto sousedních zemí za alkoholem dokonce i cestovat. Vzniklo rovněž množství nelegálních palíren a pivovarů a velký rozkvět zažívaly malé soukromé bary, kde byl alkohol navzdory zákazu podáván. Vše bylo samozřejmě spojeno s organizovaným zločinem a obrovskými daňovými úniky – nechvalnou proslulost si v tomto směru získalo město Chicago, kde sídlil legendární mafiánský vůdce Al Capone. Nakonec se ukázalo, že zákaz alkoholu nesplnil svoje očekávání, a v roce 1933 byla proto prohibice zrušena.
Prohibice v evropských zemích
K podobné situaci jako v USA došlo také v zemích severní Evropy – Švédsku, Norsku, Finsku a na Islandu. V těchto zemích má dlouhou tradici konzumace tvrdého alkoholu. Zároveň zde však mají vlivnou pozici abstinenční hnutí, kterým se po 1. světové válce podařilo prosadit zákaz alkoholu. Úplná prohibice byla sice po několika letech zrušena, v omezené formě však trvá až dodnes. Pokud se tedy chystáte na cestu do některé ze severských zemí, měli byste se připravit na to, že prodej alkoholu je zde poměrně přísně limitován. Lze jej zakoupit pouze v monopolních řetězcích, které jsou ve vlastnictví státu. Běžně je alkohol podáván také v restauracích, podmínkou ovšem je, že se v nich musí zároveň vařit teplá strava.
Další evropskou zemí, která je nechvalně proslulá pitím vodky, je Rusko. Také zde se ve 20. století objevily snahy omezit její konzumaci. V letech 1914-1925 platil tzv. „suchý zákon“, který dovoloval prodej tvrdého alkoholu pouze v restauracích – vodku si tedy nebylo možné zakoupit v běžném obchodě. Také v pozdějších letech byly vedeny kampaně v podobném duchu. Mnoho lidí má ještě dodnes v paměti částečnou prohibici, která platila v letech 1985-1987 za vlády Michaila Gorbačova. Došlo tehdy ke zvýšení cen vodky, piva i vína a jejich prodej byl navíc omezen pouze na stanovenou denní dobu a na určité množství. Tímto způsobem se sice podařilo omezit alkoholismus a kriminalitu, státní rozpočet však zároveň přišel o miliardové částky, které odtekly prostřednictvím černého trhu.
Zákaz pití alkoholu na veřejných místech v Česku
V českých zemích nikdy k zavedení podobného „suchého zákona“ nedošlo. Novinkou několika posledních let jsou však obecní a městské vyhlášky, které zakazují konzumaci alkoholu na některých veřejných prostranstvích, jako jsou náměstí, parky, okolí škol či zastávek hromadné dopravy. Toto opatření nemá ani tak za cíl bojovat proti alkoholismu jako spíše zamezit znečišťování veřejných prostor a rušení nočního klidu. Za porušení tohoto nařízení je možné dostat pokutu ve výši několika set, a v některých případech dokonce tisíc korun.